Láhev: |
Vůně a barva: |
Tělo: |
Ocas:
Lahev je pěkná, stejně jako zkazka o šesti farnostech. Etiketa je zajímavá, nezvyklá, laděná do starobylého pergamenu či co, dokonce s nepravidelnými okraji. Korek pěkný, klasický, žádné šmé. Grenada je dostatečně neznámá exotika, aby navnadila. Barva je pěkná s minimem karamelu a jiskrou. Ve vůni jsem cítil banány, pražené hořké kakaové boby, fialky, mandle, doutník, karamel, vyčiněnou kůži a celé to trochu připomíná bonbóny Slavia. Rozhodně doporučuji nechat déle vydýchat, pak se otupí osten alkoholu ve vůni i chuti. Přece jen, 41,7 % je trochu více, než je zvykem. Po prvním doušku přijde překvapení. Chuť je dost jiná než vůně. Je lehčí, květinová, jiskrná, ale se stopami něčeho mírně rušivého (rozinky?) a, pozor, alkoholem. Ten je lepší nechat hodně vyvanout, aby vám zbytečně nepokazil zážitek. V těle je Six Saints lehce sladký a má dlouhou dochuť. Nesedne každému, ale mne okouzlil. Má charakter. Hlavně vůně je opravdu úžasná. Podobný mi přišel asi 4x dražší Mauritius Dodo, ale ten byl uhlazený v chuti i vůni (ale opět bonbony Slavia), kdežto Six Saints je divoký a nesmírně zajímavý. Ale kdo hledá klasický rum, ať se raději poohlédne jinde. Toto je pití pro lidi, kteří chtějí objevovat.